Ráno se budíme opět do deště. Děláme snídaní. Asi pět metrů od stanu je ohrada s koňmi a na nich i za deště rajtují děti. Přestává pršet, ale díky tomu, že jsme pod stromy, tak na nás prší stále. Balíme mokrý stan a věci, oblékáme pláštěnky a jedeme dál. Po pár kilometrech jízdy v jemném mrholení přestává pršet. Sundáváme pláštěnky a pokračujeme dál. Začíná občas i svítit sluníčko.Jedeme podél jezera Starnbergersee.
V městečku Saint Heinrich si dáváme pauzu a sedáme si do hospody na točené pivo. Slunce již začíná hřát, tak toho využíváme. Během minuty se však obloha zatáhne černými mraky. Urychleně platíme. Když chceme vyjet, zvedne se silný vítr a začne silně pršet. Schováváme se naproti hospody i s koly pod přístřešek. Přišla bouřka a silné krupobití. Ještě že jsme nikam nevyjeli. Celé to trvá asi 20 minut. Pak již můžeme opět vyrazit. Dojeli jsme pouze do města Seeshaupt. Opět silně začalo pršet a my usedáme na autobusovou zastávku. 
Vaříme oběd. Máme náš oblíbený eintopf, který se dá koupit v obchodě v konzervě. Kolemjdoucí nám přejí dobrou chuť. Na zastávce trávíme asi hodinu. Stále jemně mrholí a my sedáme opět na kolo a zkoušíme jet. Přestává konečně pršet. U kostela v malé vesničce nabíráme vodu do lahví a sundáváme pláštěnky. Obloha se trochu roztrhala a my odbočujeme a boční cestu. Na ní stavíme stan a necháme jej pořádně vysušit. Přijíždí paní v džípu a my musíme stan přesunout na kraj. Zastavuje kousek od nás a vypouští z auta psa. Z dálky pozorujeme jejich dovádění. Za půl hodiny je stan suchý a my vyrážíme dál. Za městem Weilheim jedeme po krásné asfaltové cyklotrase, která je vedena vedle silnice. Po jednom delším stoupání si dělám pauzu a vaříme si čínskou polívku. Stojím na malém kopci, ze kterého jsou viděl první vrcholky Alp. Paní, co jela kolem, se u nás zastavila a trochu jsme poklábosili. Doporučila nám i soukromý kemp, kde bychom se mohli zahřát a osprchovat. Pokračujeme v cestě. Obloha se začíná opět zatahovat a tak , i když je ještě brzy. Se začínáme rozhlížet po místě na postavení stanu. Nacházíme jej uprostřed louky. Jedná se přístřešek pro seno. Pro nás nejlepší řešení. Stavíme stan a vyndáváme mokré oblečení a necháme jej usušit. Na večer se opět vyjasňuje. V noci jen občas spadlo pár kapek.
Ráno nás budí zamračená obloha. Balíme a vyrážíme. Jedeme po cyklotrase perfektní kvality. Hned z rána nás čekal první pořádný výšlap. Jeli jsme údolím a z něj jsme se museli dostat na náhorní plošinu. Po ránu úžasný zážitek. Serpentiny nás vedly vzhůru.
Bude to asi známe poutní místo, protože tam bylo hodně autobusů. Pokračujeme dál v cestě a ta nás vede do dlouhého stoupání do sedla. Pak již sjíždíme do silnici z mírného kopce a přijíždíme k divoké řece. Kousek za mostem nacházíme cyklotrasu a tak sjíždíme ze silnice a putujeme proti proudu řeky. Silnička se vzdaluje od řeky, ale po pád kilometrech se k ní opět vrací. Řeka je zde již spoutána v přehradě.
Pokračujeme dál a po pár kilometrech nás čeká další stoupání. Tohle bylo ovšem nekonečné. Přejíždíme z jednoho údolí do druhého přes sedlo ve výši 1.000 m.n.m. Alpy máme jako na dlani.
Přijíždíme k jezeru Forgensee. Stojíme na jeho hrázi. Rozhodujeme se jet po levém břehu a tak stoupáme do prudkého kopce nad hrází. Na druhé straně jezera je vidět silueta zámku Neuschweinstein. Začíná pršet a my se schováváme pod střechu malého domku. Čekáme asi 20 minut a jedeme dál. Po chvíli silně prší a zastavujeme se u dalšího malého jezírka u zavřeného občerstvení, které má ovšem přístřešek se stolem a lavicemi. Nejsme tam sami. Je tam více cyklistů. K překvapení všech přítomných přijíždí k jezírku mladá holka na horském kole, sundává si boty a bundu a leze v dresu do vody. Udělá si pár temp, vyleze, obuje boty a bundu, sedá na kolo a opět v dešti pokračuje v cestě. Mrholí a my se pokoušíme jet dál. Nejde to a tak se zastavujeme ve vesničce Kniebis v hospodě. Dáváme si pivo a čaj a čekáme, až přestane pršet. Cíl dnešního dne jsme si splnili. Jsem kousek od zámku Neuschweinstein. Po hodině a půl je po dešti a my vyrážíme hledat vhodné místo na spaní. Nacházíme něco podobného jako včera. Uprostřed louky domeček pro nás jako dělaný. Na seně v něm stavíme stan, děláme večeři a jdeme spát. V noci již nezaprší.
Ráno nás vítá nádherný výhled na Alpy. Je zataženo, ale na déšť to nevypadá.
Sedláme kola a vyrážíme do nejbližšího městečka na nákupy.
Zámek Neuschweinstein se nám stále přibližuje. Po nakoupení zásob vyrážíme vstříc zámku. Blížíme se k parkovišti plnému autobusů. Všudypřítomní Japonci nás jen utvrzují, že jsme na správném místě. Kupujeme si vstupenku na zámek a domlouváme se s místní ostrahou na pohlídání našich kol. K zámku smí pouze místní autobusová linka. Jdeme pěšky pouze s penězi a s doklady. Je to pěkný výstup. Naše první zastavení je na visutém mostě Mariabrücke, kterým je překlenuta rokle Pollat. Odtud je nádherný výhled na zámek a jeho okolí.
Naše další kroky nás zavedly na nádvoří zámku, kde čekáme na 11:20 hodinu, kdy začíná naše prohlídka zámku s českým průvodcem.
Prohlídka zámku stojí opravdu za návštěvu. Je to opravdu sídlo člověka, žijícího ve snech a pohádkách. Výhledy ze zámku na okolní krajinu jsou úžasné.
Prohlídka trvá něco přes hodinu. Každý jsme dostali sluchátko a při každém zastavení jsme měli český výklad.
Po prohlídce se vydáváme zpět na parkoviště ke svým zaparkovaným kolům. Cestou se proplétáme mezi koňskými povozy přeplněnými japonskými turisty, mezi davy pubertální německé mládeže a nechybí všudypřítomní němečtí důchodci. Už se těšíme pryč z toho mumraje. Procházíme pod zámkem Hohenschwangau.
Nasedáme na kola a šlapeme po cyklotrase do blízkého městečka Füssen. Proplétáme se jeho křivolakými uličkami a usedáme před obchůdek s Kebabem. Velice chutný oběd. Musíme to něčím spláchnout. Na malém náměstí objevujeme místní hostinský pivovar. Neodoláme.
Po občerstvení pokračuje naše putování směrem na rakouské hranice. Míjíme honosné budovy místního zámku a hradu a zastavujeme se u rokle s divokou vodou.
Jedeme hlubokým zalesněným údolím po silnici, která stoupá strmě vzhůru. Občas musíme kola i tlačit. Údolí se postupně rozestupuje a my vjíždíme k hrázy jezera Plansee. Otevírá se před námi velká vodní plocha zasazená mezi štíty hor. Naše cesta se klikatí podél jezera v úrovni vodní hladiny. Každá zátočina skýtá nové nádherné výhledy.
Míjíme skupinu motorkářů odpočívajících na břehu jezera. Na kraji ve svahu pramení studánka. Zastavujeme a dopouštíme vodu do lahví. Jezero končí. Na konci se cesta rozdvojuje. Cesta vpravo vede dál podél jezera, ale my jedeme rovně, vzhůru do nekonečného stoupání. Silnice vede podél divoké horské říčky hlubokým zalesněným údolím. Všude kolem jsou vidět pozůstatky jarního tání. Stoupání je hodně náročné. Když už si myslíme, že to máme za sebou, za další zatáčkou je opět cesta vzhůru. Alespoň že počasí je na nás hodné. Slunce občas vysvitne, ale není horko.
Konečně jsme dojeli do sedla. Na jeho vrcholu stojí velká rekreační chata. Sedlem prochází i hranice s Německem. Po dlouhé době odpočinkový sjezd. Přijíždíme do vesnice Linderhof. Zde se nachází další nádherný zámek bavorského krále. Kola necháváme u vstupu do parku a jdeme na procházku. První v areálu míjíme Maurský dům. Je to zajímavá stavba. Je na obrázku v koláži. Ale to se již před námi objevují siluety zámku s nádhernou zahradou. Zámek je zahalen do lešení, na kterém je ovšem plachta a na ní je zámek vyobrazen v reálné podobě. Procházíme zahradami, zastavujeme se u umělé vodní kaskády. Linderhof je letní sídlo bavorských králů. Zámek byl postaven v letech 1874 až 1878.
Cestou nás čeká milé překvapení. Nejede se do kopce, ale prudce z kopce. Když píšu prudce, tak to myslím doslova. Celou cestu za námi jel kamión s návěsem a bál se nás předjet. Pouštíme ho na trochu vhodném úseku před sebe. Poděkuje a jedeme dál.
