Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

Obrazek

Ráno se probouzíme do zataženého dne. Dáváme rychlou snídani a vyrážíme k jezeru na přístavní molo. Po chvilce čekání přijíždí očekávaný parník. Kupujeme zpáteční jízdenku a nasedáme na loď. Moc nás nenastupuje, loď je docela prázdná. Fouká příjemný vánek. Odpoutáváme se od mola a pomalu vyrážíme k ostrovu Herrenchiemsee.

Obrazek

Asi po dvaceti minutách jízdy po jezeře zahlédneme v zátoce ostrova stavbu zámku. Je to nádherná stavba o které se říká, že se jedná o kopii zámku Versailles u Paříže. Nechal jej postavit námi již známi král Ludvík II. Bavorský. Objíždíme ostrov a vystupujeme. Z mola je vidět sousední ostrov Frauemchiemsee s kostelem a klášterem.

Obrazek

Jdeme pomalou chůzí zámeckým parkem. Po čtvrt hodině se objevuje mezi stromy siluety zámku.

Obrazek

Obrazek

Děláme jednu fotku a začíná pršet. Schováváme se pod koruny stromů. Během deště začínají ožívat všechny fontány umístění v zahradě před zámkem. Je jich celkem devět. Jedna je ve středu a po čtyřech na každé straně. Jsou na nich sochy zvířat. Je tu spousta želv, lvů, koní a spousta dalších stvoření. U jedné fontány je zobrazen společný lov psa a lva. Jejich obětí je jelen. Přestává na chvíli pršet a my se jdeme projít mez fontánami.

Obrazek

Obrazek

Opět začíná prudce pršet a tak se utíkáme schovat do průčelí zámku. Projdeme se po místech, kde není nutné platit vstupné a vyčkáme, až přestane pršet. Poté jdeme opačnou cestou, než jsme přišli, zpátky k přístavišti. Zastavujeme se u Starého zámku, ze kterého je nyní vybudován hotel a luxusní restaurace. Vedle něj stojí mezi vzrostlými stromy malý kostelík. Je sice zavřený a probíhají v něm restaurátorské práce, ale i tam se nám podaří nahlédnout do jeho útrob. Pokračujeme na přístaviště. Máme ještě asi půl hodiny čas a tak si dáváme zmrzlinu a preclíky. Sedíme na lavičce a pozorujeme davy Japonců. Přijíždí naše loď. Vyrážíme zpět do kempu. Cestou jemně prší. Za jemného deště balíme stan, nasazujeme pláštěnky a odjíždíme. Cestou se často zastavujeme pod korunami stromů a schováváme se před deštěm. Jedeme jemně zvlněnou krajinou. Za našimi zády se začínají shlukovat černá mračna. Občas se i zablýskne. Šlápneme do pedálů a zastavujeme se ve vesnici Grassau. Zamykáme kola před kostel a jdeme se schovat do hospody. Jen před nás položí orosené točené, venku začalo silně pršet a zvedl se silný vítr. Za patnáct minut je po všem a my si jdeme pro kola. Jen je odemčeme, začíná opět pršet. Schováváme se na druhé straně ulice vedle obchůdku s masem a uzeninou. Line se z něj úžasná vůně. Stále jemně prší, ale my si nasazujeme pláštěnky a pokračujeme dál. Moc daleko ovšem nedojedeme. Začíná silně pršet a my zastavujeme u malého rybníku. Je u něj i přístřešek ze stolem a lavičkami. Schováváme se tam i s koly. Dáváme si svačinku. Chleba a paštiku. Asi po čtvrt hodině přijíždí k rybníku auto. Vystupuje majitel rybníku a nabízí nám, že si můžeme vzít prut a jít si za poplatek zachytat. Vysvětlujeme mu, že se zde pouze schováváme před deštěm. Přestává pršet a my se jdeme podívat k rybníku a do velkých kádí u něj umístěných. Jsou v nich obrovští pstruzi. Nasedáme na kola a snažíme se jet dál. Přestalo pršet. Uprostřed louky zahlédneme námi již otestovaný přístřešek na seno. I když je ještě málo hodin, rozhodujeme se zůstat. Tlačíme kola mezi vysokou trávou. Je asi padesát metrů. Boty máme durch mokry. Ale noclehárna stojí za to. Ze třech stran je uzavřená a má dřevěnou podlahu. Stavíme stan, natahujeme šňůry a rozvěšujeme mokré věci. Vaříme večeři a docela brzo jdeme spát. Byl to náročný a mokrý den. Na kole jsme ujeli jen 20 kilometrů. V noci občas sprchne, ale my jsme v suchu.

Obrazek

Obrazek

Ráno se probouzíme do krásného dne. Je mírně zamračeno, ale občas vysvitne sluníčko. Nikam moc nespěcháme. Děláme snídani. Po silnici jede malý traktůrek. Zastavuje kousek asi 200 metrů od nás a nakládá na vozík dřevo z lesa. Po chvíli mu nevěnujeme pozornost. Asi za deset minut slyšíme blížící se kroky v trávě. Škvírou mezi prkny pozorujeme človíčka z traktoru, jak kráčí směrem k nám. Jakmile dorazí, vyptává se, co zde děláme. Popisujeme, že jsme se zde schovali před deštěm. Vyptává se, odkud jsme, odkud jedeme a kam. Chvíli s ním pokecáme. S úsměvem nám vysvětlil, že jen sem bude skládat seno, tak tu potřebuje volné místo. Domluvili jsme se, že do hodiny jsme pryč. Loučíme se a on jde zpět k traktůrku. Dosnídáme a začínáme balit. Jde to rychle, už jsme v tom zběhlí. Naložíme kola a tlačíme je naboso přes louku zpět na silnici. Tam si sušíme nohy od mokré trávy, obouváme se a vyrážíme. Cestou míjíme odjíždějící traktůrek a ještě jednou se loučíme. Cesta ubíhá dosti rychle. Jedeme po mírně zvlněném terénu, ale jede se dobře. Zastavujeme v horském středisku Inzell. Jdeme do prvního supermarketu a nakupujeme suroviny. Sedáme si na lavičku a obědváme salám s rohlíkem a zapíjíme to džusem. Za městem Inzell se silnice zarývá do hlubokého údolí a svažuje se prudce dolů. Po straně silnice jsou vybudovány vyhlídky do údolí pod námi. My sjíždíme na jeho dno. Jsou zde nádherné výhledy. Na dně údolí je křižovatka. Jedna cesta odbočuje doleva na Salzburg a druhé pokračuje rovně na Berchtesgaden. My jedeme rovně. Čeká nás dlouhé a vyčerpávající stoupání. Do toho ještě začíná nepříjemně svítit slunce. Občas musíme i kola tlačit. Odpočíváme u studánky a nasáváme životodárnou tekutinu. Silnice stoupá až nad městečko Ramsau. V sedle stojí horská chata. Nemají ovšem zahrádku a tak šlapeme dál. Po chvilce vidíme hospůdku se zahrádkou a dáváme si zasloužený odpočinek.

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Začínají se stahovat mračna. Nevěnujeme tomu pozornost, platíme pivo a sedáme na kola. Neujedeme ani 500 metrů a počasí se zblázní. Začal foukat silný vítr a do toho začíná silně pršet. Schováváme se u prvního baráku. Je to penzion a tak přemýšlíme, že půjdeme ještě na jedno. Restaurace je pouze pro ubytované hosty a tak stojíme venku a pozorujeme to boží dopuštění. Trvá to asi půl hodiny. Přestal foukat vítr a jemně mrholí. Nasazujeme pláštěnky a jedeme dál. Déšť nás zastavuje na křižovatce směrem na Ramsau. Usedáme na autobusovou zastávku a vyčkáváme. Déšť neustává a naopak zesiluje. Rozhodujeme se, že se půjdu poptat do penziónů, zda-li nemají volná dvojlůžkový pokoj a kolik by to stálo. Téměř všude je plno. V jednom penziónu je volno, ale odradila nás ta cena. Děláme si zastávce teplou polévku na zahřátí. Déšť zeslabuje a my sedáme na kola a jedeme v něm dál. Konečně Berchtegaden. Dle mapy má být kemp v Königsee. Odbočujeme vpravo a sjíždíme z mírného kopce směrem na Königsee. Jezero leží mezi horskými masivy Watzmanu, Hagengebirge a Steinernem Meer. Nedá se po břehu obejít, vysoké sklaní stěny spadají přímo do jezera. Na délku jezero měří 7,7 km, největší šířka je 1,2 km. Svou hloubkou 185 m se zařadilo k nejhlubším jezerům ve středí Evropě. Přestává pršet. V kempu se ptáme, zda-li nemají volný penzión, nebo alespoň nějakou chatku. Nic nemají, jen pronajímají karavany a to za dosti vysoké peníze. Platíme tedy pouze za stan. Rozhodujeme se stan postavit až jak půjdeme spát. Opět silně prší. Jdeme se zahřát do sprchy. Poté večeříme a nakupujeme lahváče na večer. Čeká nás další fotbal na EURU. Hraje se Česko – Holandsko. Díváme se na něj společně s Holanďany v místní klubovně. Nádherný zápas. Prohráváme 0:2 a nakonec vyhrajeme 3:2. po fotbale za deště stavíme stan a jde se spán. Prší celou noc.

Obrazek

Obrazek

Ráno stále jemně prší. Děláme si čas na zahřátí a snídáme. V kempu je mladý manželský pár s tchýní. Ta mladá holka je těhotná. Jsou odněkud z Česka. Probereme pár cestovatelských záležitostí a za deště vyrážíme směrem k jezeru Königsee. Není u něj téměř nic vidět.Obrazek

Kupujeme si alespoň pohled, ať víme, jak to tu vypadá.

Obrazek

Vyrážíme do Berchtesgadenu.

Obrazek

Naším cílem je muzeum těžby soli a návštěva solného dolu. Než jej najdeme, tak to chvíli trvá. Parkujeme kola pod střechou a jdeme si koupit vstupenky. Vstupné stojí 12.50 €. Máme asi hodinu a půl čas. Naše vstupenky jsou na 12:40. Procházíme se po obchůdkách ze suvenýry a pozorujeme vyjíždějící vláčky z podzemí. Kolem poledne se jdeme do místního bufetu naobědvat. Dáváme si Weirnerschnitzell – vídeňský řízek s bramborem a pivo. Řízek s bramborem stál 6 €. Stále prší. Blíží se náš čas návštěvy podzemí. Oblékají nás do hornických mundůrů a sedáme si na vláček. Čeká nás ještě focení a vyrážíme. Solný důl existuje již od roku 1507.

Obrazek

ObrazekObrazek

Jedeme dlouhou a úzkou chodbou. Příjemně se tu dýchá. Jedeme snad 10 minut. Cestou míjíme další vláček. Vystupujeme ve velkém sále a čeká nás sjezd po dřevěné skluzavce. Je to dosti vysoko, ale za ten zážitek to stojí. Je nám vyprávěna historie dolu a kde se zde tato sůl vůbec vzala. Procházíme chodbami, kde jsou vystaveny důlní stroje, vzorky soli a nářadí na těžbu. Přicházíme k solnému jezeru. Nastupujeme na ponton. Sálem se rozlehne hudba a my se po tmě přesunujeme přes 100 metrů dlouhé jezero na jeho druhou stranu. Stěny jsou jemně nasvíceny barevnými světly. Vystupujeme a my procházíme kolem solné kaple. Na závěr prohlídky nás ještě čeká instruktážní film o výrobě soli a poté již nasedáme na vláček a jedeme zpět k východu. Tam nás čeká deštivé počasí.

 

 

Na nic nečekáme a sedláme svá kola. Vyrážíme i přes nepřízeň počasí. Za Berchtesgadenem odbočujeme na Dürnberg. Stoupáme serpentinami a v tom počasí je to nepříjemné. Často tlačíme kola. Odpočíváme na autobusové zastávce. Nohy již neposlouchají a tělo vypovídá službu. My však stále tlačíme kola vzhůru. Ve městečku Au se napojujeme na slavnou Alpskou vrcholovou silnici. Jedeme po ní asi 3 km a poté odbočuje doprava. Konečně jsme v sedle. Značky nás upozorňují na blížící se statní hranici s Rakouskem. Po přejezdu hranic se silnice prudce svažuje dolů. Přestává pršet a my vjíždíme do hustých mraků. Není vidět na dva mety před kolo. Jedeme krokem. Po kilometrovém sjezdu vyjíždíme z mraků. Neprší. Déšť jsme nechali v Německu.

Přijíždíme do horského hornického městečka Dürnberg. Doly zde byly založeny horníky z Hallstattu v 6.stol. Doly dosahovaly hloubky až 200m a síť chodeb dosahovala délky pravděpodobně 5,5 km. Vlivem zvláštních geologických poměrů se sůl dostala až na povrch a proto byla snadno objevena už lovci v době kamenné (2500 až 2000 před Kristem). 600 let před Kristem začalo dobývání soli Kelty. Je zde muzeum těžby soli v Rakousku a možnost navštívit solný důl. Prohlídka probíhá úplně stejně jako v Berchtesgadenu – jedete vláčkem, jdete pěšky a nechybí ani skluzavka. Procházíme se po volně přístupných prostorách muzea a prohlížíme si historické fotografie a vzorky soli. Jdeme se podívat i na keltský skanzen. Zde je vstup zdarma. Nalézáme tu mnoho odkrytých hrobů i s kostrami a předměty z vykopávek. Je tady i model pravěké vesnice. Vracíme se ke kolům a provádíme seřízení brzd. Dostaly při tom sjezdu pěkně zabrat a další sjezd nás čeká. Neprší a tak sedláme kola a vyrážíme. Sjíždíme do města Hallein. Toto staré keltské a salinské město s křivolakými uličkami a nejstarším pivovarem v zemi jistě stojí za návštěvu.

Obrazek

Jedeme přes historické centrum a pokračujeme k řece Salzach. Navštěvujeme hospůdku a na zahřátí si dáváme horkou čokoládu a pivo. Rozkládáme mokré věci na topení, aby trochu uschnuly. Pokračujeme po cyklotrase proti proudu řeky Salzach. Za městem se stezka od řeky vzdaluje a stoupá mezi pastviny a do lesů. Není zde žádny provoz a stezka je perfektně upravená. Mírně se vlní a projíždíme okolo hospodářských stavení a mezi stády krav, koz a ovcí. Jedeme vstříc horám.

Obrazek