Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

ObrazekObrazek

Ráno nás budí sluneční paprsky. Je sice zatím zima, ale je to balzám na duši po těch předchozích dnech. Provádíme pravidelný ranní rituál – úklid, balení a naložení kol. Tentokrát je ovšem bez snídaně, nemáme totiž nic k jídlu. Naše první cesta vede tři kilometry nad kemp k Göllingerskému vodopádu. Silnička končí u lesní restaurace a dál se musí lesní pěšinou pěšky. Je to asi kilometr, ale vodopád je již slyšet. Jdeme okolo budky, kde se vybírá vstupné. Nikdo zde v tuto brzkou ranní hodinu není. Pokračujeme tedy dál. Návštěva stojí za to. Vodopád je 62 metrů vysoký. Vidíme z něj jen malou část.
Vracíme se zpět ke kolům a potkáváme človíčka, který si odemyká onu budku. Slušně pozdravíme a rychle jdeme pryč. Nic jsme neplatili. Sedáme na kola. Čeká nás nabitý program.

Přijíždíme do městečka Gölling a navštěvujeme místní supermarket. Nakupujeme si snídaní a zásoby na další dny. Jedeme za město po cyklotrase směrem na Werfen. Za městečkem potkáváme uprostřed polí lavičku. Snídáme naše oblíbené – mléko a mléčné pečivo. Sedláme kola a jedeme mezi poli dál. Cyklotrasa ovšem končí na staveništi a my se musíme vracet zpět asi 5 km do města Gölling a pokračovat dále po silnici. Ta za městem začíná stoupat do sedla Paß Lueg. V sedle je tunel, ale my jedeme až nad onen tunel. Obrazek

 

Obrazek

Čeká nás prohlídka soutěsky Salzachklamm. Odstavujeme kola o prodejny vstupenek a jdeme pěšky do soutěsky. Naskýtá se nám úžasná podívaná. Vody široké řeky se tu musejí dostat do desetimetrové úžiny a vytvářejí proto velké vlny a víry.Procházíme se podél hlubokého kaňonu, který občas přetne umělý nebo přírodní most. Prolézáte dutinami ve skalách a navštěvujete různé vyhlídky. Všude je vlhko a kolem vás stoupá vodní pára. Je to zážitek na celý život. Široká řeka Salzach je zde spoutána silou skal.

 

 

 

 

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obrazek

Obrazek

Asi po hodině se vracíme zpět ke kolům a pokračujeme dál proti proudu řeky. Jede se po dosti frekventované silnici, která není moc široká. Vede kaňonem řeky. Občas projíždíme tunelem. Podél silnice vede i rychlíková trať a celé údolí protíná dálnice. Ta ovšem vede vysoko nad silnicí a prochází skrz hory mnoha dlouhými tunely. U města Tenneck se údolí rozšiřuje. Jedno naše kolo má prázdnou duši, tak jej napumpujeme a pokračujeme dál do města Werfen. Nad městem se vypíná středověký hrad Hohenwerfen.

Obrazek

Objíždíme hrad a míříme na parkoviště autobusů. Naše další putování míří k největší ledové jeskyni na světě. Ta je vysoko nad městem. Nejprve musím ovšem vyřešit první defekt na našem putování. Vyměňuji píchlo duši a lepím starou. Zakupujeme zpáteční jízdenky na autobus, který jede ke stanici lanovky, jízdenky na lanovku a vstupenky do jeskyně. Zamykáme kola, bereme si doklady a peníze a jedeme autobusem vysoko do hor. Stoupáme nesčetnými serpentinami po úzké silničce. Zastavujeme na parkovišti a pokračujeme asi 1 kilometr pěšky k lanovce. Ta nás vyváží těsně pod vrcholky hor. Pěšky jdeme asi tři kilometry po kamenité široké cestě. Míjíme hromady turistů. Z autobusu je krásně vidět hrad Hohenwerfen.

Obrazek

Za jednou zatáčkou se před námi v dáli objeví vchod do jeskyně. Konečně u vchodu. Kocháme se výhledem po okolí. Ještě koncem 19. století ledové jeskyně na nepřístupném a strmém horském úbočí Hochkogeli znali pouze někteří lovci a pytláci. K poměrně pozdnímu objevení jeskyně přispěla také skutečnost, že vstupní otvor do jeskyně v nadmořské výšce 1641 metrů není z údolí vidět. Byla objevena v roce 1879 a v roce 1920 byla zpřístupněna turistům. Od roku 1953 bylo možné se k jeskyním dostat po Eisriesenweltstrasse a v roce 1955 byla vybudována visutá lanovka s největším převýšením v Rakousku. V nejstrmějším místě lanovka dosahuje sklonu 120 promile, tedy asi 50 stupňů. Vstup do jeskyní, který měří 20 metrů na šířku a 18 metrů na výšku, je viditelný z velké dálky. Celý jeskynní systém má délku asi 42 kilometrů, avšak pouze asi 1 kilometr je pokryt 30000 m2 ledu, který místy dosahuje tloušťky až dvaceti metrů.. Tato část je zpřístupněna veřejnosti s průvodcem. V létě je průměrná teplota uvnitř jeskyně kolem bodu mrazu. Návštěvníkům se doporučuje teplé oblečení, protože prohlídka s průvodcem trvá asi hodinu.

Obrazek

Pohled ze vchodu do jeskyně

Obrazek

Po půl hodině čekání se otevírají dveře do jeskyně. Teple se oblékáme a jdeme do nitra hory. Čeká nás cesta po nekonečných žebřících. Ani nevím, kolik jsme vystoupali schodů. Ale stojí to za to.

Po čtyřiceti minutách neustálé chůze po schodech se objevujeme opět na denním světle. Je zde krásné teplo oproti mrazu v jeskyni. Chvíli stojíme před vchodem do jeskyně a zahříváme se na slunci. Poté scházíme zpět po pěšině dolů ke stanici lanovky. U lanovky je restaurace a horský hotel. Čekání na lanovku si zkracujeme pozorováním hor a údolí a prohrabáváním se v pohlednicích. 

Obrazek

Obrazek

Nasedáme do lanovky a klesáme zpět do údolí. Pěšky se vracíme ke stanici autobusu. Ten již na nás čeká a prudkým klesáním nás vrací zpět na parkoviště k našim kolům. Ty tam na nás spokojeně čekají.

Sedáme na kola a jedeme na parkoviště k hradu. ObrazekDáváme si bohatou svačinu. Zasloužíme si ji. Vracíme se zpět po proudu řeky Salzach. Opět nás obklopí hory a projíždíme zpět jejím kaňonem. Stoupáme do sedla Paß Lueg a tentokrát projíždíme tunelem na jeho vrcholku. Sjíždíme na křižovatku před městem Gölling a odbočujeme doprava směrem na Abtenau. Čeká nás návštěva další soutěsky. Cesta je to nekonečná. Jede se opět po silnici a projíždíme mnoha krásnými vesnicemi. Asi po hodině jízdy se silnice prudce stáčí o 180° vlevo a začíná mírně stoupat. Po kilometru jízdy do kopce přijíždíme na parkoviště u soutěsky Lammerklamm. Necháváme tam kola a jdeme pěšky po šipkách do soutěsky. Platíme vstupné. Tato soutěska se liší tím, že je mnohem užší a chodníček je vytesán do skály. Paráda.

 

 

 

ObrazekObrazek

Procházíme se podél kolmých stěn, po kterých neustále teše voda. V dáli je vidět konec soutěsky a most přes ni. Je již docela hodně hodin, proto spěcháme.

 

 

 

 

 

Obrazek

 

Obrazek

Obrazek

Vracíme se zpět soutěskou ke kolům a vracíme se po silnici směrem na Gölling. Protože je pokročilá hodina, hledáme místo, kde by se dal postavit stan a přespat. Nic nenacházíme. Pokaždé se v blízkosti vhodného místa nachází obývaný dům. Dojíždíme opět do města Gölling a jedeme tentokrát po silnici do Hallein. Stále nic nenacházíme a tak v mapě hledáme nějaký kemp. Nacházíme jej za městečkem Kaltenhausen. Vjíždíme do města Hallein a zastavuje se v místním tureckém bistru na večeři. Dáváme si kebab v pitě. Vydatná to večeře. Již se začíná stmívat a my projíždíme kolem nejstaršího pivovaru v Rakousku Kaiser v Kaltenhausenu a asi kilometr o něj nás vítá očekávaný kemp Auwirt. Platíme ubytovací taxu a stavíme stan. Dáváme si malou večeři a zítra nás čeká velké prádlo. Večer jdeme do hospody na fotbal ana pivo. Ani jsme se na něj nedodívali a plný zážitků z dnešního dne zaslouženě usínáme.

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Ráno nás čeká slunečné počasí. Po snídani se jde na velké prádlo. Rozvěšujeme jej po natažených šňůrách a odpočíváme. V poledne není prádlo ještě suché a tak sedáme na kola a jedeme města Hallein do bistra, kde jsme byly včera na kebabu, na oběd. Opět si perfektně pochutnáme a vracíme se zpět. Náš výlet trval víc jak hodinu a prádlo stihlo uschnout. Naším dnešním cílem je Salzburg a noc v něm. Balíme věci a vyrážíme. Cestou míjíme ve městě Anif zámek. Pokoušíme se dostat blíže k němu, ale jedná se o soukromý zámek, tak se k němu ani nepřiblížíme. Kupujeme si alespoň pohled.

Obrazek

My pokračuje dál na Salzburg. Na chvíli se loučíme s horami.

Obrazek

Projíždíme okolo zoologické zahrady Hellbrunn a parkem přijíždíme k zámku Hellbrunn, renesanční víkendové sídlo arcibiskupa Markuse Sittikuse. Zámek s jeho nádherným parkem vyprojektoval a postavil na začátku 17. století na popud arcibiskupa stavitel Santino Solari. Jeho jedinečná nádhera vzbuzovala podiv i v zahraničí.Máme v plánu navštívit i zpívající fontánu, ale je to moc drahé. Zůstáváme pouze u prohlídky exteriérů.

ObrazekObrazek

Jedeme po cyklotrase mezi vzrostlými stromy podél historických sídel do Salcburku. Již z dálky je vidět jeho robustní pevnost. Přijíždíme do města valčíků a rodiště Mozarta. Po dlouhé době navštěvujeme město plné turistů a husté dopravy. Naštěstí je Salzburg protkán sítí cyklostezek, které Vás dovedou na potřebné místo. Jako první stoupáme na prohlídku pevnosti Hohensalzburg. Kola necháváme pod pevností a vyrážíme pěšky. Jedná se o mohutnou stavbu protkanou mnoha uličkami. Je z ní nádherný výhled na město. Pevnost Hohensalzburg, vybudovaná v roce 1077 arcibiskupem Gebhardem, je největší a ve vynikajícím stavu zachovalý hrad ve střední Evropě. V celé dlouhé historii pevnosti Hohensalzburgu se žádnému z jejích obléhatelů nikdy nepodařilo ji dobýt. Vracíme se zpět ke kolům a fotíme centrum města.

 

Obrazek

Obrazek

Salzburg je čtvrté největší město Rakouska. Sjíždíme z prudkého kopce až na centrální náměstí náměstí Rezidenzplatz s významným dómem sv. Ruperta ze 17. století. Procházíme se uličkami města. Všude je strašně moc lidí. Kráčíme k rodnému domu W.A.Mozarta. Narodil se zde v roce 1756. Pěšky se uličkami dostáváme až k řece Salzach, nasedáme na kola a jedeme k zámku Mirabell, který v 17. století postavil biskup Dietrich pro svou přítelkyni. Součástí zámku je i nádherný a věčně zelený park.

Obrazek

Zde strávíme několik minut a odpočíváme na trávníku před zámkem. Další naší zastávkou je Augistiánský klášterní pivovar Mülln.

Obrazek

Parkujeme kola a usedáme v rozlehlé zahradní restauraci. Objednáváme si tupláky. Pivo točí do krásných keramických. Pivko nemá chybu. Jdeme se projít i po ostatních volně přístupných prostorách pivovaru. Prodává se zde mnoho krajinských specialit – uzenina, maso, sýry, pečivo apod. Kupujeme si zde nějaké pečivo a párky a dáváme si druhou rundu.

Obrazek

Obrazek

ObrazekObrazek

Pivo se v pivovaru nejprve zaplatí, poté nafasujete tuplák a jdete si jej sami natočit do speciální pivní kašny. Nemá to chybu. Pivovar byl založen v roce 1621. Zahradní restaurace pod korunami stromů patří k největším v Rakousku. Vleze se sem až 1.500 sedících návštěvníků.

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

Obrazek

Mírně opivení nasedáme na kolo a jedeme najít kemp. Ten se nachází na kraji města směrem na Eugensdorf. Přemýšlím, že bychom strávili noc někde v motelu, ať si odpočineme od spacáku a od tvrdé země. Zjišťujeme ceny v jednom z nich a to v Etapu. Cena nás odradila a tak jedeme do kempu. Máme zde menší slevu, protože pokud navštěvujete kempy jedné firmy, tak v jednom si vezmete kupón s razítkem a v druhém Vám na ten kupón dají slevu. My si vezli kupón s kempu u Innsbrucku. Stavíme stan, jeden se sprchuje a druhý dělá večeři a brzy uleháme. Tak jako téměř každý den.

Obrazek

Obrazek

Zatím máme štěstí na počasí. Ráno nás vítá slunečné počasí. Snídáme, bouráme stan a vyrážíme na naši další pouť. Čeká nás putování po Solné komoře a jejich jezerech. Vyrážíme po silničce směrem na Eugendorf. Silnice mírně stupá a klikatí se. Před vesnicí Eugendorf cyklotrasa odbočuje na krásnou asfaltovou cestu. Ta příjemně klesá nebo vede po rovině. Jedeme totiž po trase bývalé úzkokolejky. Občas je stezka vytesaná v příkrém srázu a pod námi hučí potok. Cesta ubíhá docela rychle. Na dohled městu Thalgau se napojujeme opět na silnici. Cyklotrase je vyhrazen speciální pruh. Je tu sice větší provoz, ale jede se pohodlně. Ve městě Thalgau se zastavujeme v supermarketu a nakupujeme zásoby. Ve městě se stezka klikatí klidnými čtvrtěmi a vyváží nás do polí. Opět jedeme po asfaltové pěšině, které vede vlnící se krajinou. Přijíždíme k našemu prvnímu jezeru Solné komory Mondsee. Bivakujeme na jeho břehu a dáváme si na dohled města stejného názvu svačinu a doplňujeme tekutiny.

Obrazek

Obrazek

Nad jezerem ční hora Drachenwand, která je vysoká 1060 m. Jezero je dlouhé 11 km a široké 1,5 km. Je nejteplejším jezerem v oblasti Solné komory. Nasedána na kola a jedeme dál podél jezera. V horní části jezera se cesta rozděluje a my se loučíme s Mondsee a vyrážíme k dalšímu jezeru. Než uvidíme jeho hladinu, musíme překonat průsmyk. Cesta nepříjemně stoupá a klikatí se. Sjíždíme dolů a vítá nás jezero Wolfgangsee, jedno z nejkrásnějších alpských jezer – 10 km dlouhé a 2 km široké.

Obrazek

Jeho voda je příjemně chladivá. Odpočíváme a pozorujeme ruch kolem. Po chvíli pokračujeme po cyklotrase podél jezera na jeho druhý konec. Stezka vede chvílemi jako samostatná cesta, chvíli jako oddělená část silnice. Cesta příjemně ubíhá. Projíždíme městem Strobl a blížíme do města Bad Ischl. Šipky nás vedou na město. Neregistrujeme odbočku do centra a pokračujeme dále. Náhle se před námi objeví značka zákaz vjezdu cyklistů a za ním značka tunel o délce 600 metrů. Nevíme, co dělat a tak to riskneme a vjedeme do tunelu. Je to nepříjemných 600 metrů, kdy brzdíme provoz. Po výjezdu na nás občas nějaké auto zatroubí, ale my na první odbočce sjíždíme do města. Až tam jsme si všimli, že jsme měli odbočit již před tunelem. V tomto lázeňském městě marně hledáme slavné královské lázně. Po dvaceti minutách hledání a studování mapy se rozhodujeme, že jedeme z města pryč. Najít ovšem ten správný směr také není žádný med. Snad poprvé na cestě bloudíme. Několikrát se vrácíme na to samé místo. Je to tu samá jednosměrka. Ale konečně nacházíme správný směr. Vyjíždíme z města směrem na Hallstatt. Jedeme proti proudu řeky krásným údolím. Již se blížíme ke konci dnešního putování. Přijíždíme k jezeru Hallstattsee a máme na dohled romantické městečko Hallstatt. Městečko je na seznamu UNESCO.

Romantické město na stejnojmenném jezeře se známým solným dolem. Návštěvníky upoutá především podoba města, rozloženého na terasách na příkrém svahu jezera. Ulice, v mnoha případech schodové, jsou lemovány mnoha starými domy. Zdejší hřbitovní katolický kostel je gotická stavba s cenným oltářem. Hallstattské jezero je jedním z nejkrásnějších v Alpách, dlouhé 8 km, široké 1-2 km a 125 m hluboké.

ObrazekObrazek

Vjíždíme do městečka. Je zde regulovaný provoz aut. Do města je jediná přístupová cesta pro auta tunelem a za ním je záchytné parkoviště. Na kole se tento tunel objíždí. Projíždíme městem a hledáme kemp. Práme se na televizi. Dnes hraje Česko vs. Německo. Televize večer bude, už se těšíme. Stavíme stan a děláme večeři. Večer se za námi přišel poradit nějaký člověk ohledně cesty. Tak jsem mu to německy vysvětlil. Rozloučili jsme se a potom jsem zjistil, že je to Polák. Tak podobný jazyk a my mluvíme německy. Večer před zápasem se jdeme projít k jezeru a na molo. Potkáváme potulnou kočku a tak si sní trochu pohrajeme. Ale to už se blíží hodina H a my objednáváme v hospůdce pivo a fotbal může začít. Během fotbalu začíná venku pěkná bouřka. Kontrolujeme stav stanu. Padají proudy vody a fouká silný vítr. Fotbal dopadá tak jak má, vyhráváme 3:1. Do stanu nám nateklo trochu vody. Za silného deště jej trochu vysušujeme a jdeme spát. V noci se bouřka uklidní. Ještě jednou vytřeme stan a pak už nás čeká klidná noc.