Ráno se budíme do slunečného dne. Děláme snídani a kocháme se okolními vrcholky hor.
Vyrážíme směrem na Grainau k nejvyšší hoře Německa Zugspitze. Jedeme směrem k lanovce na její vrchol. Máme za cíl vyjet až nahoru. Vrcholek Zugspitze je ovšem zahalen do mraků a tak své plány měníme. Čekáme pár minut na vhodnou chvíli pro fotku této hory a jedem zpět do Garmisch-Partenkirchenu.
Cesta vede podél hlavního tahu na Innsbruck. Cyklotrasa je vedena ve zvláštním pruhu odděleném od silnice. Veškeré přejezdy silnice jsou řešeny podjezdy nebo nadjezdy. Cesta neustále stoupá vzhůru.
U vesnice Klais odbočuje od hlavního tahu a vydáváme se po silničce do městečka Mittenwald. Cesta si s námi pěkně zahrává. Vypadá to, že vede z kopce, přitom neustále stoupá. Není to nic příjemného. Konečně projíždíme městečkem Mitenwald. Při výjezdu z města najíždíme na frekventovanou silnici směr Innsbruck. Zde již žádná cyklostezka není. Je tu i velký provoz. Podle mapy jsme si myslili, že již pojedeme pouze z kopce, že už výše snad ani jet nemůžeme, ale to jsme se pěkně zmýlili. Cesta se začíná klikatit vzhůru. Stoupání je nekonečné. Občas jsme nucení slézt z kola a jít pěšky.
Dojíždíme na parkoviště a u památníku olympiády v Seefeldu si dávíme pauzu. Sledujeme dění hluboko pod námi, ve městě Seefeld. Ještě asi kilometr prudkého stoupání a silnice se konečně láme. Sjezd začíná u místní lanovky. To jsme ještě netušili co nás čeká. Je odtud nádherný výhled na okolní krajinu.
Začínáme sjíždět do údolí. Začíná se před námi otevírat veliké údolí Innu s okolními vrcholky hor.
Pokračujeme ve sjezdu, když tu náhle míjíme značku zákaz vjezdu cyklistům. Zastavujeme a studujeme mapu. Nejbližší jiná vhodná cesta vede zpět do Seefeldu a přes město sjet na vedlejší silnici a poté sjet do údolí. To se nám opravdu nechce a tak riskujeme cestu dál. Silnice se prudce svažuje a stále častěji míjíme značky 14% klesání. Do toho se ještě silnice opravuje a provoz je veden v jednom pruhu a je řízen semafory. Auta jedou v poklidu za námi. Tady nám selhat brzy, tak už to asi nerozchodíme. Dáváme si pauzu na parkovišti nad městem Zirl. Kontrolujeme brzdy a po chvíli pokračujeme dál. Najíždíme na silnici podél řeky Inn. V městečku Kranebieten míjíme kemp. Rozhodujeme se dál. Zda jet do kempu za Innsbruckem či zůstat. Zůstáváme. Při placení v kempu se ptáme na televizi. Dnes se hraje Česko – Lotyšsko na Euru 2004 v Portugalsku.
Probouzíme se do dešťového ráno. Protože máme náskok dvou dnů, tak se nám moc dál v dešti nechce. Dáváme si ráno sprchu a poté vyrážíme za občasného kápnutí směrem na Innsbruck. Cestou si ještě v místní restauraci opisujeme rozpis zápasů české reprezentace. Přestává pršet a my jedeme kolem místního letiště a pozorujeme letadla.
Přejíždíme most přes řeku Inn a vjíždíme do centra Innsbrucku. Naše první zastávka je u Zlatého arkýře. Ten je snad na každé pohlednici města. Kolem něj se také mačká nejvíce turistů. Zajíždíme do podloubí místní radnice a já se rozhoduje, že vylezu na místní věž. Naskýtá se mi krásný výhled na vrcholky hor v mracích. Celé město mám jak na dlani. Je vidět i skokanský můstek.
Po prohlídce okolních zahrad hledáme nejkratší cestu zpět k řece Inn. Riskujeme jízdu úzkou silničkou mezi domky. Čeká nás prudký sjezd. Na jeho začátku chce Helenka zastavit, ale kolo se jí převrací směrem do svahu a její noha marně hledá pevný bod. Celé kolo i s ní klesá k zemi. Nic se jí nestalo a tak pomalu sjíždíme uličkou dolů. Najíždíme na silnici a vydáváme se kolem obchodního centra ven z města. Najíždíme na vedlejší silnici a jedeme podél řeky Inn. Zastavuje u mostu přes řeku a studujeme mapu. Nevíme, po které straně můžeme jet. Rozhodujeme se pro pravý břeh. Šlápneme do pedálů a tu z dálky slyšíme volání. Otáčíme se a tam dva staří pánové na nás mávají. Vracíme se k nim a ti nám vysvětlují, že máme jet po levém břehu, že tam nejezdí vůbec auta. Děkujeme a přejíždíme most přes řeku. Naší kola míří do hornického městečka Hall in Tyrol.
Po krátké pauze pokračujeme dál přes starý dřevěný most přes Inn a po pravém břehu jedeme směrem po jeho proudu.
Projedeme se po hlavní historické třídě a navštívíme místní katedrálu. Vracíme se zpět k řece Inn. Cestou míjíme několik hradů a zámků, které ani v mapě název neměly.
Navracíme se zpět na stezku a blížíme se k jednomu z nejstarších měst v Tyrolsku – Rattenberg. Město se nachází na pravém břehu Innu. Přejíždíme most a vydáváme se křivolakých uliček tohoto starobylého města.
V jedné z mnoha hospůdek si dáváme pauzu a nasáváme lahodný nazlátlý mok. Městečko si zachovalo svůj osobitý ráz a vypadá již několik století stále stejně. Rozhodujeme se, zda pokračovat dál v cestě. Je sice ještě brzy ukončovat cestu, ale další kemp je asi 30 km daleko a v přírodě se nám spát nechce, protože ani není kde. Všude je moc vidět a pozemky jsou dosti často oplocené. Dopíjíme pivečko a jedeme se projet po městečku.
Jedeme zpět přes most na levý břeh a vydáváme se rovně, pryč od řeky a jedeme do Kramsachu. Je to městečko kousek od řeky Inn. Za městečkem začíná prudší stoupání a dorážíme do kempu. Jsme tu relativně brzy. Stavíme stan, dáváme si sprchu, pereme prádlo. Než si uvaříme večeři, jdeme do hospůdky v kempu na točené. Je tam spousta důchodců. Vaříme něco k snědku a jde se spát.
Ráno se nám nechce vstávat. Po snídaní si prohlížíme mapy okolí a protože je krásně slunečno, tak uvažujeme o výjezdu lanovkou na nějakou nejbližší horu. Nacházíme jednu asi 5 km od kempu. Věci necháváme ve stanu a vyrážíme na kolech ke stanici lanovky. Lanovka je mimo provoz a tak se vracíme zpět do kempu. Balíme věci a vyrážíme podél hor dál na cestu. Je tu nádherný výhled.
Projíždíme křivolakými ulicemi města a po krátkém odpočinku se jede dál. Jedeme podél řeky a u městečka Kiefersfelden přejíždíme do Německa. Podjíždíme dálniční most a jedeme dál podél řeky a dálnice. Na pravém břehu je Rakousko, na levém Německo. Cesta je nekonečná. Hledáme nějaký most pro přejezd na druhou stranu řeky, ale nikde tu žádný není. Rakousko na druhé straně končí a v dáli se objevuje námi toužebně vyhlížený most. Přejíždíme na druhou stranu a jedeme po pravém břehu. Cesta není moc kvalitní, a tak dle mapy sjíždíme podél místního koupaliště na blízkou silici. Před námi se na ostrohu objevuje městečko Nußdorf. Město leží na skále nad řekou.
Průjezdy se dostáváme do námi vyhlídnuté restaurace. Kola jsou zamčená kousek od náměstí. Dáváme si dobře zchlazené pivo z pivovaru města Rosenheim. Je tu krásný výhled na celé okolí. Na terase s námi sedí hromada důchodců. Všichni do sebe tlačí obrovské zmrzlinové poháry. Raději odjíždíme, nebo na ně taky dostaneme chuť. Ve městě hledáme nějaký obchod. Nikde nic a tak pokračujeme hledat jinam. V dalším městečku již máme štěstí a narážíme na otevřený supermarket. Kupujeme potraviny na zbytek dne. Kousek za městem zastavujeme u lesa a sedáme si do trávy. Dáváme si oběd o odpočíváme. Jsme již z toho slunka pěkně utahaní. Po obědě pokračujeme po cyklotrase, která vede podél silnice. Cesta začíná stoupat a stezka se odděluje od silnice. Jedeme po asfaltu hlubokým lesem. Stoupání je dlouhé, ale snesitelné. Nyní nás čeká sjezd do města Aschau. Nad městem ční na kopci hrad. My pokračujeme bez zastávky dál směrem na město Bernau. To už se blíží konec dnešní etapy. Přejíždíme dálnici a dorážíme do kempu Felden na břehu jezera Chiemsee. Stavíme stan a jdeme se projít kolem jezera a zastavujeme se v zahradní restauraci na pivo. Děláme večeři a sprchujeme se.
