Ráno nás čeká stejný rituál. Loučíme se s kempem a vyrážíme s naloženými koly na prohlídku města Reggensburg. Město bylo založeno Římany a do začátku 19. století bylo jedním z nejvýznamnějších měst v Německu. Svým jedinečným středověkým městským jádrem a stavbami ze dvou tisíciletí patří Řezno k nejhezčím německým městům. Ve městě se nachází nejstarší evropský most z 12.století. Celému městu vévodí dóm sv.Petra se svými štíhlými věžemi.
Styl krajiny se za městem Pfeffenhausen mění. Začíná se vlnit. Jedeme ostrá stoupání a hned zase prudké sjezdy. V tom vedru se to nedá zvládnout. Končíme dnešní den nezvykle brzy. Dlouho nemůžeme najít vhodné místo na postavení stanu. Nacházíme jej asi 5 km před městečkem Gammelsdorf. Stavíme stan na kopci nad silnicí na hranici smrkového háje. Odpočíváme a vaříme večeři. Nad námi přelétl obrovský balón. Pozorujeme nebe plné letadel, předzvěst blízkého letiště v Mnichově. Pod námi přijela parta lidí a pracují na své chmelnici. Kontroluji kola a brzy se jde spát. Ráno balíme a jedeme do města Moosburg. Je pondělí a my sháníme nějaký otevřeny obchod. Jsme bez zásob. Na snídani jsme dojedli poslední zbytky. Ve městě je nějaké procesí. Hezky se na to kouká. Odjíždíme hledat štěstí s nákupem do další vesnice. Tam jsou obchody hned dva a oba jsou zavřené. Ptáme se okolních, kde je něco otevřeno. Zjišťujeme, že je dnes nějaký křesťanský svátek, který je ovšem i státkem státním. Tudíž všechny obchody jsou zavřené. Dorazili jsem do města Erding. Na fotce je pivovar Erdinger. Jedná se o domácí pivovar,založený roku 1886 zaměřující se na výrobu pšeničného piva Weissbier. Blízko centra města se již musíme ptát na cestu do kempu.Podle průvodce jej najít téměř nelze. Je pojmenován po jedné z mnichovských čtvrtí, ale od ní je to ještě pěkně daleko. Je až na druhém konci Mnichova. Nyní již víme, že se musí stále jet proti proudu řeky Isar a kemp nemůžete minout. Cyklotrasy jsou plné lidí na kolech i na bruslích. Ale jede se dobře. Konečně dorážíme do kempu. Zapomněli jsme si koupit kupóny na teplou vodu. Umýváme se ve studené. Večer koupíme plechovkové pivo a sedíme před stanem. Celý den bylo nádherné počasí, už nebylo takové vedro. Z dálky jsou vidět černé mraky. V noci začíná pršet. Probouzíme se do deštivého rána. Je to změna oproti nádhernému slunečnému počasí minulých dní. I přesto se rozhodujeme pro plánovanou projížďku po městě. Všechny věci necháváme na místě ve stanu, nasazujeme pláštěnky a vyrážíme na prohlídku Mnichova. Jako pomůcka nám slouží plánek města, který si vezeme až z domova. Jedeme z kempu asi 40 minut, než se dostáváme k naší první zastávce, k radnici. Nacházíme se ve třetím největším městě Německa. Mnichov má 1,3 miliónu obyvatel. Stojíme na centrálním náměstí Marienplatz. Proplétáme se mezi japonskými turisty, kteří fotí snad každý detail náměstí. Vyrážíme na prohlídku blízkého kostela Frauenkirche s nádhernými kopulemi. Z kostela vedeme kola a jdeme pěšky po hlavní obchodní třídě. Ulice nás náhodně přivedla k pivovaru Löwenbräu. Sedáme na kola a jedeme k zámku Mirabell. Stále prší. Cesta k zámku nám z centra trvala téměř hodinu. Cestou jsme si dali pauzu a nasvačili se. Mléko a máslové buchty. Zpět od zámku jedeme po značené cyklotrase směrem na Olympijský areál. Jedeme tichým parkem. Stojíme před olympijským stadiónem a přes plot pozorujeme dění na jeho ploše. Stadion byl postaven v roce 1972 u příležitosti letních olympijských her. Je zde umístěna největší střecha na světě. Přijíždíme na velké náměstí, na které stojí sídlo panovníků Mnichova – Rezidence. Jedná se o ohromný komplex budov rozložených podél dvou rozměrných náměstí. 
V jeho areálu byla i hospoda. Všude bylo otevřeno, v hospodě ticho a prázdno. Tak krásnou hospodu jsem dlouho neviděl. Vše ve starém stylu, vše ve dřevě i výčep byl jak za první republiky. Hledáme někoho po domě a narážíme na paní domácí. Ptáme se na pivo a ona nám donesla jejich domácí v lahvích. Chtěla z jedno 80 centů. Chutnalo nám náramně ve stínu pivovárku. Všude klid, po dvoře běhali kočky, ale žádná za námi nepřišla. Při vracení lahví prosíme, zda-li si nemůžeme napustit na pet lahví vodu. Nabereme do všech, co máme a vyrážíme dál.
Celý vzdušný prostor je plný startujících a přistávajících letadel z blízkého mnichovského letiště. Na kraji města je benzínová pumpa. Nakupujeme v ním trustový chleba. Na parkovišti stojí stánek s občerstvením. Vněm Turek prodává Kebab. Neodoláme a dáme si u něj chutný oběd. Jeden stál 5€, ale stálo to za to.
My pokračujeme dál směrem na Mnichov. Objíždíme město ze severu a projíždíme okolo Mnichovských jezer. Najíždíme na hlavní silnici do Mnichova. Doprava začíná houstnout, ale pro cyklisty je zde vždy přidělená polovina chodníku a tak se jede bez problémů.
